Kdy jste zjistili, že Lea bude mít Downův syndrom?
V těhotenství mi vyšly výsledky z krve s malým rizikem Downova syndromu, aminocentézu (pozn. odběr a vyšetření plodové vody s cílem včasného zjištění abnormalit plodu) jsem odmítla. Na miminko jsme se těšili a potrat z našeho hlubokého vnitřního přesvědčení nepřipadal v úvahu. Věřili jsme, že miminko bude zdravé.
Hned po porodu za mnou přišla lékařka, že Lea má znaky Downova syndromu, a proto ji odeberou krev na potřebná vyšetření. V nich se vše potvrdilo.
Jaké byli začátky s Leou?
Začátky byly náročné hlavně po psychické stránce. Vyrovnávali jsme se skutečností, že naše druhá dcera není v pořádku. Kdybych tenkrát věděla, že život s Leou bude vlastně normální, užila bych si i šestinedělí.
Lea byla spokojené miminko, které se budilo jen na kojení. Vypadala jako normální dítě, ráda se mazlila, usmívala se, měla ráda legraci. Nebylo těžké ji začít milovat. Jediný rozdíl od starší sestry byl ten, že jsme několikrát denně cvičili a jezdili na kontroly k odborným lékařům.
S Downovým syndromem se pojí různá další zdravotní omezení. Má nějaké i Lea? Je něco, co nemůže nebo je hodně těžké zrealizovat?
Lea žádné výraznější zdravotní omezení nemá. Měla sice časté střevní problémy ale díky bezlepkové dietě, kterou začala držet se vše upravilo.
Od dětství Leu vedeme ke sportu – ráda jezdí na kole, plave a lyžuje. Nácvik činností trvá déle než u ostatních dětí, ale dá se naučit. Jediné, co zatím nezvládla je bruslení a běžky.
Co jste se díky Lee naučila?
Díky Lee jsem se naučila příliš neplánovat, žít ze dne na den, radovat se z maličkostí.
V jejím vidění světa překážky neexistují, vše má přímočaré a jednoduché řešení.
Co Lea ráda dělá?
Lea velmi ráda zpívá, tancuje, maluje, sportuje.
Leave a reply